často se mi stávalo, když jsem líčila nějaké svoje "příkoří" a někdo takhle reagoval "že se snad ale svět neboří, ať neblbnu", že jsem měla strašnej vztek, jak mě může někdo takhle shazovat - až časem mi potom pocitově k tomu nasedlo, že to tak úplně blbě není, někdo zasáhl a pokusil se o rovnováhu těch emocí, které tam v tu chvíli probíhaly...a je to docela dobře, taky jak jsem se zdravě nasr..a, tak mě ten vztek v rámci rovnováhy přebil tu křivdu a v tu chvíli jsem se uklidnila