Kat, já si myslím, že se s tím člověk prostě rodí, je to vlastnost stejně jako odvaha.
Já jsem byla bázlivka od mala, ještě teď si vybavuji, jak jsem se v noci bála, jak jsem měla otevřené oči a bála se je zavřít, pocit bezpečí mi dávalo spaní uvnitř povlaku na peřinu, měla jsem pocit, že mi tak nikdo nemůže sáhnout na kotník.
Nechávala jsem si přivřené dveře od pokoje, abych slyšela, že v domě je život, že rodiče ještě nespí. A taky jsem si nechávala rozvíceno na chodbě.
Akorát rodiče to nechápali nebo spíš netušili jak moc se bojím a já se jim styděla říct, takže mi každou chvíli pokoj zavřeli a chodbu shasli.

No a vydrželo mi to do dospělosti.
V životě jsem neviděla horor a nesmím se dívat ani na Danikena, to bych dlouho nespala.

A ještě se na tom podepsal zážitek z dospívání, kdy jsme při noční procházce viděli něco jako UFO, takže já se kromě jiného bojím i UFA.