Nevím, jestli je asolutní rovnost utopie, to bych asi tak nenapsala.
ALe každý si hraje na svém písečku. Jak u nás, tak v rodinách okolo vlastně neposlouchá nikdo a přitom poslouchaj oba.

Každý máme svoje zájmy, přes které vlak nejede.
Někteří lidi si myslí, že jsem submisivní, že se mnou manžel občas až vorá.
Jiný lidi si myslí, že manžel je silně pod pantoflem, že jsem satorie.
Ti co nás znají blíž, ví, že spolu normálně vycházíme a nikdo není šéf a podřízený.