Monty, opět... domlouváme. Někdy nic, někdy drobnosti, někdy řešíme něco závažného. takže ono to bývá třeba dvě tři věty, ale často... Prostě se nabaluje. Když si vzpomenu na dnešní ráno
- lyžáky dětí ( obě ho letos mají povinné)
- co k obědu a večeři
- jak jsou na tom děti po prvním týdnu ve škole
- co kdo z nás kdy bude dělat - nemůžu pověsit prádlo na zahradu, když chce manžel sekat trávu ( třeba)
- organizace příštího týdne a ta je docela náročná. Kdy kdo bude doma a postará se o děti, jídlo...
- co kdo z nás během posledních dnů zařídil - aby ten druhý měl přehled
A pak jsme si jen tak popovídali nad hrnkem kafe