Monty, podstatou společné péče je jeden domov a ideálně v něm oba rozvedení rodiče. Proto se to tak málo používá.
A jinak, já doma u babičky nebo kdekoli jinde nikdy nebyla. Měla jsem jednu postel a dnes, kdy už není (není postel, není dům, není jeden rodič) a já tam desítky let nežiju si říkám, že bych se vlastně ani neměla kam vrátit.... kdyby..... To, že to pro tebe nemá význam neznamená, že jiní to mají stejně jako ty. Já jsem vždycky věděla, kde budu spát, až se vrátím z tábora, nepřemýšlela jsem, zda je to ten či onen týden. Neříkám, že výchova mých rodičů byla prosta překvapení, ale něco v tom bylo jisté.