Připouštím, že v situovaných rodinách je možná jistá míra naprosté mimoběžnosti (bez pejorativního významu).

Z druhý strany jsou ale rodiny, kdy člověka zamrzí, že vyhází do záchodu papírové kapesníky, které jsou 5x dražší než toaleťák. A nemusí jít jen o šetření, ale jsou lidi, které to prostě znervozňuje. Můj současný partner je mimořádně nastaven k domácím pracem, z druhé strany je ten typ, co by si nikdy nekoupil nanuka na pumpě, nemůže za to, je takový.
Má být každých 14 dní ve stresu nebo je jednodušší, že někdo je odpovědný za nákup drogerie?
Zrovna tak naše majetkovo-rodinná situace. Je tu novej a je tu v mým domě. Mám si kousat nehty v očekávání, kdy ho napadne vybílit ložnici nebo je lepší říct "příští týden vybílíme ložnici?"

Samozřejmě, že je nutné, aby se pseudošéf hlídal a nesklouzával do slepičího syndromu. Včera jsem v kostele slyšela říct jednu paní "Lojzo, měl jsi mě poslechnout a vzít si tu flanelovou košili", to je samozřejmě hodně za hranou, ale jinak fakt hlasuji za to, že jeden řídí.