Bouřko, já jsem během let učila angličtinu děti ve věku od předškoláků po středoškoláky, jednak soukromě jako OSVČ nebo v různých kroužcích, jednak na různých stupních škol. Vše tedy na malém městě a v okolních vesnicích.
Moje zkušenost je následující: v kroužcích, jedna hodina týdně, 4-6 dětí, mělo největší smysl začít u dětí cca 6-8letých. Naučily se rozumět jednoduchým větám a zvládly až neuvěřitelné množství slovíček při hraní pexesa a různých činnostech, které jsme pak i v těch větách různě obměňovali a procvičovali. Myslím, že většina dětí má v tomhle věku dobrou mechanickou paměť, která jim pomáhá. Sama celoživotně "bojuju" s němčinou, mnohokrát jsem s ní začínala, a jediné, co mám opravdu zafixované, jsou slova a fráze, které jsem vstřebala taky tak někdy v předškolním a mladším školním věku. Bohužel, zvlášť teď po padesátce, co se v cizích jazycích naučím, do příštího týdne zase zapomenu
Ovšem "kroužek" angličtiny pro prvňáky a druháky ve škole, který jsem také párkrát "nafasovala" podle mě nemá smysl skoro žádný. Dětí bylo moc, některé se špatnou slovní zásobou i v češtině. A když tyhle hodiny "angličtiny" vede učitelka, která upřímně přizná, že anglicky neumí, že si ale těch pár slovíček vyhledá, tak to pak vede k tomu, že se děti tak maximálně naučí vyjmenovat barvy a čísla, a to ještě s mizernou výslovností.
Takže u třeťáků začínám s tím, že se je snažím pro angličtinu získat, říkáme si, co kdo zná, kde ji mohou použít, pojmenováváme předměty ve třídě, apod., a jak tu už někdo psal, všímají si, jak vypadá slovo napsané, potom dopisují jednoduchá slova k obrázkům podle předlohy, postupně pak už i v pracovním sešitě doplňují slova do vět, apod. Bohužel ale vím, že mnozí učitelé píší hned zpočátku se třeťáky testy na slovíčka a neváhají sázet špatné známky, což vede jenom k tomu, že se děti i rodiče začnou cizího jazyka bát.