Jistě, to nejlepší ještě přijde 😉, ale pokud se ohlédnete zpátky?
Já měla krásné dětství i dospívání včetně studia na VŠ, nejlepší asi bylo období od 25 do cca 45. Vyřešené bydlení ( fajn bylo i to budování), děti byly doma a opravdu nás potřebovaly, byli jsme zdraví a rodiče v kondici, dovolené, pařby s kamarády, elán. Kromě toho, že děti dospěly a bohužel kromě mé mamky už rodiče nežijí ( ale to patří k životu, žádná tragédie v pravém slova smyslu) a poněkud se vytratil ten elán, je všechno jak má být, přesto nejšťastnější jsem byla právě v té době.
Jasně že dětem přeju samostatný život a jsem pyšná, jakou cestou se daly, přesto se mi stýská po době, když byl večer každý ve své posteli v pokojíku.
A co vaše nejšťastnější období života?