Teď mám pocit, že prožívám velmi šťastné období - děti jsou stále doma, máme nakonec i to třetí, které jsme dlouho zvažovali. Nejmladší je v úžasné věku, kdy je stále ještě ňuňu miminko, ale zároveň už komunikuje a je na něm každý den vidět mentální pokrok. Starší děti na prvním stupni - jsou zdravé, šikovné, jsou s nimi běžné starosti. K úplnému štěstí mi chybí táta, který před pár lety zemřel a třeťátko nepoznal. A máma kdyby nedělala šílené veletoče k rozeštvání mě a sourozence. Ale dokážu se nad to už asi povznést.