jak se to vezme. z jedné strany asi období, kdy jsme se s mužem vzali a pak měli maličké děti - v mnoha směrech to bylo hezký, byli jsme mladí, ještě plní elánu a nadějí a tak

ale na druhou stranu bych možná řekla, že teď. a to přesto, že objektivně máme hodně starostí (stárnoucí rodiče, problémy dětí atd.). ale vyhovuje mi, že už mám něco odžito a snad jsem se i poučila, vím co chci, nepouštím se do nesmyslných podniků a hlavně jsem spokojená sama se sebou. vlastně až relativně nedávno jsem poprvé hluboce pocítila, že jsem ráda na světě, že ráda žiju. pokud se tomu říká štěstí, tak jsem šťastná.