Kopřivo,
a jak si tu „práci školy“ ve stávajícím školském systému představuješ?

Sorry, že to musím takhle napsat, ale dost často mám při čtení příspěvků na téma „nadané děti“ dojem, že rodič dítěte, které je o něco „chytřejší“ nebo má nějaký výrazný zájem pokládá automaticky ostatní děti ve třídě za poloviční kretény, co se jim musí pořád dokola všechno opakovat, a ještě v devítce sotva slabikujou, ale ve skutečnosti je jen málo takových dětí a jsou to buď děti s mentálním handicapem nebo děti ze sociálně extrémně „nepodnětného prostředí“, není to žádný většinový model. Ve skutečnosti je to ovšem tak, že první stupeň prostě dávno neodpovídá realitě, a i úplně normální „nenadané“ děti se tam nudí, protože náplň prvního stupně je prostě pro děti žijící ve 21. století úplně mimo.

A i když se učitelé budou snažit sebevíc, tak zejména v rámci toho prvního stupně nemají často šanci odhalit „nadání“ – psala jsem to tu opakovaně, ale pro potřeby této diskuze to uvedu znovu – že je moje dítě nadané na matematiku se zjistilo v podstatě až na střední škole, do šesté třídy naopak působilo jako dyskalkulik s nenávistí k matematice, protože prvostupňovýmu dítěti, který se neprojevuje tak, že „rádo počítá“ a je o nějaký ten ročník napřed nikdo nebude zkoušet dávat řešit kvadratický rovnice, i kdyby je náhodou bylo schopný vyřešit, zejména pak, když to dítě dlabe na nějaké plus nebo mínus a není ochotný se navrčet násobilku. První stupeň je prostě nastavený tak, že má šanci odchytit jen zlomek nějakých „nadání“, jediné co by neměl je zhnusit dítěti celý vzdělávací systém, protože ono se k tomu prostě dopracuje POZDĚJI. Nemusí mu nijak pomáhat, stačí mu nepřekážet a nedemotivovat ho.