To není podle pomocného vzoru "les" - teda je, ale jenom náhodou. Je to jedna z těch zábavných nepravidelností, které se člověk prostě musí naučit.

Viz jazyková příručka: Zeměpisná jména pomnožná
Jména zakončená ve výslovnosti na [i]
Pomnožná jména zakončená ve výslovnosti na [i] mohou být buď rodu mužského (vzor „hrad“), nebo ženského (vzor „žena“). U některých dochází ke kolísání, protože zakončení na ‑y mohou mít podstatná jména obou rodů. Jazykové příručky proto u některých z nich připouštějí dubletní tvary. Rod obvykle můžeme odvodit od obecného podstatného jména, ze kterého název vznikl, a v případě, že si nejsme jisti, je lépe ověřit si gramatický rod v příručkách či použít opěrné podstatné jméno (do obce Lány, v pohoří Kordillery).

Názvy mužského rodu jsou např. Diváky, Dvorečky, Potůčky, Hamry, Vary, Lány, Zlatníky, Ležáky. Tyto názvy vznikly z obecných podstatných jmen mužského rodu. Tam, kde není původ jména tak zřetelný, nám může pomoci, že se k mužskému rodu zařazují jména s příponou ‑any, ‑íky, ‑áky, což jsou přípony charakteristické právě pro mužský rod (Rokycany, Bosňany, Dobřany, Říčany, Zlatníky, Ležáky). Z dalších jsou to např. Kladruby, Chocerady, Poděbrady, Pyšely, Hlubočepy, Kralupy, Louny, Velvary, Sviny, Podmokly, Klatovy. Obecně lze říci, že většina pomnožných jmen slovanského původu zakončených na ‑y/‑i je rodu mužského (Berežany, Vidlany, Lipovljani, Krušari, Makosowy).

Pádové koncovky kolísají ve 2., 3. a 6. p. Jména mužského rodu, která jsou zřetelně odvozená od obecných mužských podstatných jmen, mají pádové koncovky podle vzoru „hrad“ (Diváků, Dvorečků, Potůčků, Hamrů, Zlatníků, Ležáků), ale u velké části z nich je původní mužský rod zastřen a mají ve 2. p. místo koncovky ‑ů („hradů“) koncovku nulovou (Rokycan, Klatov, Bosňan, Kladrub, Chocerad, Poděbrad, Pyšel, Hlubočep, Kralup, Loun, Velvar, Dobřan, Říčan, Podmokel). Některá jména mohou ve 2. p. kolísat a mít dubletní koncovky (2. p. (Karlových) Var i Varů, Lán i Lánů, Lub i Lubů, Svin i Svinů).

Ve 3. p. mají tyto mužské názvy zpravidla koncovku ‑ům –⁠ „hradům“ (Rokycanům, Klatovům, Bosňanům, Kladrubům, Choceradům, Poděbradům, Pyšelům, Hlubočepům, Kralupům, Lounům, Velvarům, Dobřanům, Říčanům, Podmoklům). U některých se objevuje i variantní ženská koncovka ‑ám, a to zejména u jmen zakončených na ‑ky (Divákům i Divákám, Kloboukům i Kloboukám, Králíkům i Králíkám).

Největší variantnost je ve tvarech 6. p. Zde se mohou objevit koncovky ‑ech, ‑ích či ‑ách, event. dubletní tvary. Nejčastější koncovkou u těchto jmen je ‑ech. Tu mají jména zakončená na ‑ny, ‑by, ‑dy, ‑my, ‑ry, ‑vy (Bubnech, Vysočanech, Kladrubech, Hradech, Poděbradech, Krámech, Chabrech, (Karlových) Varech, Klatovech). U některých se užívá vedle koncovky ‑ech i původní koncovka ‑ích, a to u jmen zakončených na ‑ly, ‑py, ‑sy, ‑zy (Pyšelech i Pyšelích, Hlubočepech i Hlubočepích, Kosmonosech i Kosmonosích, Mokropsech i Mokropsích, Plasech i Plasích, Veltrusech i Veltrusích, Hrdlořezech i Hrdlořezích), méně často jen samotná koncovka ‑ích (Kbelích). Ženská koncovka ‑ách se objevuje hlavně u jmen zakončených na ‑ky, ‑chy. V některých případech se vyskytuje v 6. p. pouze koncovka ‑ách (Ležákách, Roztokách), ve většině jsou však možné dublety (Divákách i Divácích, Kloboukách i Kloboucích, Mladých Bukách i Bucích, Stachách i Staších).

Mezi mužská jména se také řadí názvy zakončené na ‑cy, ‑ci (nebo ‑ce), pokud jim předchází souhláska (Belcy, Karlovci, Kielce, Preselenci, Radenci). Ta se skloňují podle vzoru „stroj“ (2. p. Belců, Karlovců, Kielců, Preselenců, Radenců –⁠ 3. p. Belcům, Karlovcům, Kielcům, Preselencům, Radencům –⁠ 6. p. Belcích, Karlovcích, Kielcích, Preselencích, Radencích). Ve 4. a 7. p. mají tyto názvy tvar totožný s 1. p., tedy koncovku ‑y (Belcy), případně ‑i (Karlovci, Radenci).