1) Strašně se mi nelíbí požívání slova "distanc", pokud se mluví česky a v současné situaci jsem na to čím dál víc alergická. Moc mi to evokuje výraz "držet si někoho na distanc", což mám spojené s tím, že mi takový člověk není moc sympaticky a "držím se od něj dál" právě z tohoto důvodu.
2) Jinak ale naprosto bez ohledu na epidemie nejsem člověk, co by se potřeboval s někým vítat líbáním, dokonce mi není vlastní v osobním životě ani podávání ruky, to mám nějak spojeno jen s pracovními schůzkami. V mé původní rodině je tedy "odstup" velmi přirozený. Mezi přáteli se tedy snažím přizpůsobit jejich zvykům, ale teď se vídám pořád dokola jen s s těmi samými lidmi a jak je náš kontakt pravidelný, nikdo nemá potřebu se líbat, když se už zase (po dvou dnech nebo po týdnu) vidíme
3)Stejně tak, pokud jsou někde davy, vždycky hledám místo, kde bych mohla být od ostatních dál, jsem schopná nechat odjet hodně plnou tramvaj, pokud nijak dramaticky nespěchám - opět bez ohledu na epidemii.
4)Pokud se chtějí líbat nebo mačkat ostatní (nemačkají-li se na mě), je mi to jedno a ničí ne/odpovědnost v tomto smyslu neřeším, každý svého štěstí strůjcem. Mimochodem prodělat teď nemoc a mít na 3 další měsíce klid od všech karantén by taky nebylo od věci, ale na takové věci jako "neštovicové párty" já jsem pověrčivá,