Syn dělá od 5 let kolektivní sport, je v něm dobrý, je v klubu, který je v rámci republiky v mládeži mezi prvními pěti kluby. Dostal se i do reprezentace, baví ho to, přesto nijak nepočítá, že by se snad sportu věnoval profesionálně ( i když má agenta atd.). Je to hodně nejisté povolání, zranění, nepřízeň trenéra i vyložená protekce ( nikdy nás nenapadlo, že to až tak může ještě pořád fungovat), do toho teď koronakrize atd.
On je na gymplu, učí se výborně, chce studovat těžkou VŠ, takže u nás dobrý, ale kolem nás je plno zázračných dětí, které neprošly tím hrozně úzkým hrdlem do dospělého sportu a zhroutil se jim svět, najednou nemají nic, většinou ani vzdělání,oni i jejich rodiče vsadili na jednu kartu, a vůbec jim to nevyšlo..
Ale jsme rádi, že se sportu věnuje, má zážitky, perfektní fyzičku, je schopný se zapřít pro nějaký cíl, neproflákal čas, má spoustu známých a kontaktů i do budoucna..