Evelyn, mám to stejně. Já udržují kontakty s lidmi, kteří jsou mi sympatičtí a mám je ráda. Kontakty kvůli nějaké užitečnosti neumím, a popravdě je mi to dost odporné. Připomíná mi to dobu socialismu, kdy lidi měli známé řezníky, zelinare, prodavačky, remeslniky, lékaře, protože bez nich nemohli normálně existovat a ty známosti se udržovaly prostřednictvím vzájemně poskytovaných sluzbicek. Doufala jsem, že tato doba je definitivně pryč, ale holt není, jen ta struktura těch známosti je jiná. Naše rodina v tom nejela tehdy a já ani teď. Když mě někdo požádá o službu, pokud je to v mých silách a v souladu s mojí morálkou, tak se snažím vyhovět, ale nějaký janabrachismus se mi hnusí a nejsem ho schopná. Naštěstí nemusím. V takovém prostředí se nepohybují, svoji práci jsem získala bez známosti ve výběrovém řízení, doktory si vybírám na internetu, stejně tak řemeslníky a moje děti se na školy dostaly na základě svých schopností a stejně tak si našly i práci.