není.. nebo možná je domácí nastavení pro dítě tak dokonalé, že to vnímat nemůže /není co/ nebo nechce.

Nakonec jeho dětský svět je v pořádku.

Trochu nechápu, co je na tom k nechápání, děti jsou velmi vnímavé a velmi chytré, ale pokud se jim svět zvenčí, tj. zázemí zdá dobré, proč jim to brát.
Na straně druhé, vnímají - co jsem psala výše - víc, než si myslíme.., já se nechci nijak opírat do sedmi, ale tím jak se navenek všichni tváří, že všechno dobré, ve chvíli, kdy by šla za svým štěstím, pak by byla někde na konci.. a odepsána dítětem, protože tím jak navenek nikdo neví, co se děje, došlo k nějakému zbožštění otce (soudím jen dle toho, co psala), takže viníkem jasně musí být ta přízemní matka, co vyžaduje reálný život.. a tak obyčejný...

Nepřijde mi v pořádku chránění dětí od běžného života, ale možná je to tím, že není potřeba skrývat, nehádat se před nimi / potřeba hádat se prostě není, ale nemáme v rodině jen pohodové, poklidné a vynikající osůbky..na straně druhé od puberty, možná i dříve sdílejí rodinné sedánky, drby, klepy, pohodu i hádky.. my spolu mluvíme a bývají účastní uši jsme jim nikdy nezacpávali a naopak.. jsme s nimi povídali a povídáme, proč zrovna teta brečela a strejda byl naštvanej...

Je jim přes 20 a stejně dokud sami nenarazí v osobním životě, tak nepochopí. Ale možná nám nevyčtou, že jsme je nepřipravili naším poklidným manželstvím - protože právě vidí manželství jiná a mluvíme o tom.