Pro moje malé děti je devět OK začátek domácí akce, malého je možné v osm po dobrém probudit. V šest, kdy musel vstávat v době mého prezenčního zaměstnání, nejdřív jen zoufale plakal, pak se vztekal a pak ho začalo bolet bříško a hlavička.
Sám vstává stabilně okolo půl deváté, dcera v tmavé části roku v půl osmé, v létě dřív. Sami od sebe spí osm až devět hodin.
I kdyby jim školní vysílání začínalo v osm, pořád jsou biologicky hodně v plusu. Prostě nemusí vyjít do tmy a zimy v době, kdy potřebují spát. Tohle teď spoustu let vůbec neexistovalo, nebral se na to zřetel. Teď najednou můžeš a ožiješ jak prouteček na jaře.