Ropucho, taky cítím ta krevní pouta s příbuznými. Mám teda už jen hodně vzdálené a moc se nestykame, ale cítím tam blízkost společných předků, které jsem osobně znala a měla ráda. Je to jiný cit než ke kamarádce, se kterou jsem si blízká a udělala bych pro ni téměř vše. Ale to pouto krve je něco jiného, to prostě nejde nijak okecat, to cítím velmi silně. Taky bych pomohla i vzdálenému bratranci, kterého jsem třeba 20 let neviděla. Zdálo by se mi to správné, protože prostě rodina.