"Nebo jinak, s Frantou - příbuzným je člověk připraven trávit čas, ačkoliv mu Franta není nějak moc blízkej, ale splňuje nejzákladnější kritéria mezilidského chování."

Libiku,
viz níže. Frantu - příbuznýho, kterej mi není moc blízkej, prakticky nepotkám.
My se v rodině nezveme na svatby ani na křty, myslím teda širší rodinu, ty bratrance apod., žádný rodinný oslavy neděláme, o většině pohřbů se dozvídáme až zpětně. A není to tím, že bychom měli nějak "špatný" vztahy, je to tím, že ti lidi jsou daleko a prostě se nevídáme. Máma teď nedávno objížděla příbuzný, nikdo ji samozřejmě nevyhodí od prahu, jsou to milí lidé, co rádi pohovoří o tom, kdo je v lochu, kdo se rozvedl a kdo umřel, dají ti na cestu i nějakou výslužku, když mají domácí zvěř nebo zrovna něco pekli, ale jinak o nich prostě NEVÍME.
V manželově rodině to třeba funguje jinak, ovšem mně je bližší ten "náš" rodinnej model, kdy jsme na sebe hodní a podarujeme se švestičkami z naší zahrádky, ale nejsme nuceni s kýmkoli trávit čas jen proto, že naše babičky byly sestry.