Ono záleží na mnoha okolnostech. My jsme dospívání se sourozenci hodně trávili čas v jedné velké partě, jezdilo se na vandry, klidně skoro celé prázdniny. Nebo brigády taky často společně. Parta nám vydržela dlouho do dospělosti, takže to je taky důležitý faktor. A se širší rodinou jsme se vídali ne moc často, ale za to rádi, vždy to byla velká setkání a vždy příjemná, mám hodně bratranců a sestřenic, jako děti jsme milovali prázdniny u babiček - bývalo nás hodně najednou. To jsou všechno faktory, které podporují rodinnou pospolitost. Vyrůstat bez těchto zážitků, taky by ty vztahy nejspíš nebyly tak vřelé. Ale já jsem si 100% jistá, že nám by se nic podobného nestalo - jakože nás rozhádá švagrová nebo něco takového, na to jednak nemáme povahy a druhak máme ty společné vazby dost silné.
A taky rodiče to hodně ovlivnili - všechny naše kamarády a tu partu a často i jejich rodiče prostě brali, chodili k nám, my k nim, mnozí si s našima tykali, vzájemně si pomáhali (třeba zahrada, stavba atd.) někdy byly i společné dovolené.
Když to tak čtu, tak jsem vlastně měla ideální dětství, to mě doteď nenapadlo....no ne vždy to bylo růžové, ale to výše napsané je pravda :)