Yuki, já právě si připadám jako krutá osoba, když to píšu. U dětí z nefunkčních rodin je tragické to, že o nich nikdo neví a nemají únikovou zónu ve formě školy. To je strašná představa. Ale lkaní nad traumaty dětí, kterým se nic strašného neděje, to mě trošku teda štve. Nevylučuji tím běžný smutek, vztek, nepohodu. To se stává. Asi to tak cítím i v kontextu s tím, jaká "traumata" mi někdy předkládají rodiče ve školce. A říkám si, jak ty děti zvládnou srážku s realitou....