Ve středu jsem začala být nachrmlaná - pálení očí, bolení hlavy, trochu pokašlávání, pocit, že na mě asi něco leze. V pátek lehnul manžel. Ještě v pátek jsem byla nakupovat.
V sobotu přišla zpráva, že kolega je pozitivní. Seděla jsem proti němu u oběda, takže mi začíná vrtat hlavou, že to asi nebude jen nachlazení. Píšu mail praktickému lékaři. V neděli jsem ztratila čich. Aha, mám jasno. Přichází odpověď od lékaře, že bych si měla zajít na testy a zůstat v karanténě. Až se objednám, mám mu dát vědět, vystaví žádanku.
Místní nemocnice objednává jen po telefonu, začínají v pondělí v 7. V pondělí ráno volám. Nejbližší termín mají až za týden. Co se dá dělat, asi teda pojedu do Brna. Nejbližší termín je v pátek. To je 10 dní poté, co jsem onemocněla. Bude takový test ještě k něčemu? Ne. Už budu zdravá a tím pádem do statistiky nepřibude další nakažený. Ale aspoň bdudu mít negativní test a nebudu muset dál být v karanténě. Takže se objednám do toho Brna. Po odeslání údajů mi to oznámí, že se průběžně kontroluje úplnost údajů a samoplátce z rezervace vyřadí. Naháním doktora, aby poslal žádanku, aby mi rezervaci nezrušili. Dvě hodiny telefonuju a buď je obsazeno nebo mi to nikdo nezvedá.
A mám tisíc chutí se na celej systém vykašlat (momentálně doslova) a prostě chvíli zůstat doma, než budu v pohodě. Ale vím, že člověk může být infekční, i když "mu už nic není". Takže zatím mě ještě svědomí nutí na test zajít, ale nad naštváním už vede jen o chlup.
Začínám chápat autory spikleneckých teorií.Není tohle způsob, jak snížit statistiky s počty nemocných?