Dobrého - že jsem na jaře měla víc času pro sebe, byla víc se svým mužem, nastal zvláštní nezvyklý klid, ticho, nejezdila auta, nelétala letadla, svět se jakoby ztišil, zdálo se mi, že je méně lidí a bláznění. Teď je to trochu podobné. Letos si nějak ještě víc užívám souznění s přírodou (jaro, podzim). Zjistila jsem, že žiju pěkně za všech okolností.
Nového - celá ta situace s Covidem je nová. Nikdy jsem nic takového nezažila. Svět se rychle změnil. Celá realita je zvláštně nereálná.
Nečekaného - něco podobného se dalo čekat. Takže jsem to čekala, pořád se o podobné možnosti mluvilo. Co pro mě bylo nečekané je, že jsem strašně naštvaná na Čechy. Měla jsem je ráda, ale už nemám. Ztratila jsem iluze. Nedokáží zatnout zuby a držet při sobě v této těžké době. Jenom remcají, nadávají na vládu, švejkují, nedokáží se trochu omezit ve prospěch celku, všechno chtějí obejít a "očůrat" a ještě jsou na to hrdí. Většina kouká jen na své zájmy a ostatní jsou jim ukradení. Doufám, že i přesto se z této situace vylížeme. Ale už mám na lidi úplně jiný náhled, než před Covidem.