Nechci ty dobré věci, které v mém životě jsou teď třeba jinak nebo víc, spojovat přímo s covidem. Je to možná určitej spouštěč, ale ty věci jsou pro mě dobré svou podstatou a covid je pro mě svou podstatou špatný.

Co je pro mě teď dobré... blízkost, určitá něha, která se zesílila jak v rodině, tak v mých dalších blízkých vztazích.
A celkově daleko větší sepětí s lidmi, mnohem větší péče o vztahy, o ty "samozřejmé" i o ty naopak dlouhodobou zaneprázdněností slábnoucí.

Překvapujícíc jištění, že jsem za život nasbírala mnohem víc znalostí a dovedností, než jsem si kdy myslela, v různých mému předchozímu životu vzdálených oblastech, a teď začínají být nečekaně užitečné pro nás i pro jiné. Ať žije skauting:)

určitou větší úctu k "obyčejným" věcem. Vždycky jsem měla v tomhle směru ráda Chestertona, ale teď mi Ohromnné maličkosti připadají ještě ohromnější:)

Pocit, že některé věci, které byly strašlivě zarezlé a mbyla jsem přesvědčená, že v nich nemám šanci jakkoli prorazit, mám teď možná příležitost určitým způsobem ovlivnit. Třeba určitý výsek školství :)

Pocit, že má smysl se víc angažovat mimo svou osobní bublinu, že má smysl spousta laskavosti, pomoci, ale i průraznosti a aktivity, pokud člověk vystihne správné místo a chvíli.

Pragmaticky mi jarní situace a s tím spjatá snaha lidí dělat si doma větší zásoby zvýšila prodej zavařovací kuchařky natolik, že mě nakladatelství požádalo o napsání další kuchařky tématem orientované na současnou dobu

A překvapivě nakonec i to, že jsem kvůli covidu přišla o svou hlavní práci na celý tenhle půlrok, která mě měla živit, nakonec nevnímám špatně. Nějak mi to, že můžu být s dětmi v takovém klidu, vynahrazuje i finanční propad.