Půlko "Můj život se covidem změnil jen strašně málo. Většinu z těch věcí, co se nesmí, bych nedělala beztak. Některé ano, ale nelpím na nich a umím je bez potíží nahradit tím, co se smí."
Máme to podobně...nikdy jsme moc nechodili po restauracích, divadlech, kinech...nakupovat chodíme i za normálních okolností spíš jenom když opravdu něco potřebujeme - což jde z velké míry i teď...výlety do přírody a za zajímavostmi se dají dělat pořád, ale co nám chybí, jsou spíš takové ty drobnosti - otevřené infocentrum, abychom si na výletě mohli koupit turistickou známku, nebo otevřené památky, výstavy...a nebo třeba to, že teď nefunguje synův kroužek, ve kterém se konečně našel a že spousta akcí z jeho zájmu se teď prostě nekoná...s kamarády je ve spojení aspoň online, ale ty akce, exkurze a výlety mu hodně chybí...škola naproti tomu vůbec, je rád, že tam nemusí a učení zvládáme i sami doma... Jinak předtím, než se zase všechno možné zavřelo, tak jsme v létě žili vlastně prakticky normálně - na dovolenou jsme jeli tam, kam jsme si to naplánovali a zamluvili ještě před první vlnou - a strávili jsme ji taky vlastně téměř stejně, jako kdyby byla normální situace...jen jsme vynechali pár nejvíc zalidněných míst...

A co nám to celé přineslo dobrého? Asi hlavně zjištění, že dokážeme být všichni spolu zavření doma, aniž bychom si lezli na nervy a užít si to...ale možná je to taky tím, že my jsme i předtím společně trávili daleko víc času, než většina rodin...takže ten rozdíl nebyl tak velký...
A taky jsme se asi naučili míň plánovat a prostě nechávat věci plynout, přizpůsobovat se aktuální situaci, protože teď je to takové, že jeden den je něco tak a druhý den můžou být věci úplně jinak... Nejdůležitější je, že jsme my a naši blízcí zdraví...to ostatní vždycky nějak dopadne...