Tak bylo to ve vzduchu, Anežka byla svatořečená, trabantů plná Praha, dobrá nálada, těšili jsme se..

Ten týden si speciálně nepamatuju, co jsem mohla tak dělat, přes den péče o děti (4,1), v podvečer úklid místní zvláštní školy a večer, jak to vyšlo.

Revoluce mě nadchla atmosférou solidarity a pozitivního sdílení, roky jsem z toho žila.

Ovšem dneska už mi tohle vzpomínání připomíná nějaké vyprávění uslzených veteránů bez zubů a moc mu nerozumím.

Vzpomínáme, jak jsme byli lepší? Nebo mladí? Je to..historie.