Spolužáci mých dětí dělají úplně normální věci - chodí ven, na návštěvu, něco vyrábí...
Ani do ciziny u nás děti moc nejezdí, ani na ty tábory. A s babičkama dost často rovnou bydlí.
Rodina co furt někde trajdá jsme my. Co jsem tak měla šanci odposlechnout, moje děti zmiňují především to, když děláme něco nesprávného - tj. lezení za plot, na místa kam se nesmí, prozkoumávání starých baráků, opékání buřtů v chráněné přírodě a tak. Na výlety chodíme právě proto, že padáme na hubu a nechceme, abychom se z toho zbláznili (a děti to tu nerozflákaly a neporubaly se mezi sebou).