Kat, tohle teď máme v přímém přenosu.
A není to ani legrační ani démonizování, je to neřešitelné zvenčí naprosto NAPROSTO.

O náš ukousnutý kus naprosto nejde, tím, že je babí 100 %, no spíše 200 %, vlastně přes jakoukoliv nabídnutou externí péči nejede vlak, vlastně si nechala pomoci jen s injekcemi a jedním denním koupáním. Praní není možné (to by jí bylo trapné), žehlí všichni blbě, uklízení by jí taky asi vadilo a závoz jídla.. no on děda je zvyklý na jídlo její a ona to zvládá.

Nezvládá. Víme to a je nás okolo pár, co se snažíme, ale děláme to po svém a samo blbě..

Tak jistěže zamražené jídlo není čerstvé.. ale všichni to máme od 170 do 200 km. Ale neumíme správě ustlat ani pověsit záclonu. Nemám z toho ujímání, jen se ta pomoc míjí účinkem, když má babí stále potřebu za námi chodit a napravovat (nebo mám dojem, že se míjí.. a je to jen její pocit neztratit kontrolu nad svým?).. Bůh ví..

My bychom moc rádi ulehčili do svých mezí, ale ono to někdy vypadá, že spíš přiděláváme práci.