Přidat odpověď
Na jaře jsem byla naštvaná. V létě jsem si užívala cestování po českých zemích a byla jsem spokojená. V září a říjnu jsem opatření chápala. Ale teď už jsem zase naštvaná.
Především kvůli dětem - opatření jsou neskutečně nesystémová, bez opory v datech. Objevují se statistiky, že ve školách, drobných službách a malých obchodech není přenos dramatický. A přesto tyto tři oblasti trpí nejvíce, jen kvůli mantře - makáme pro vás. Jsou nejvíc vidět.
Absolutní ignorance a likvidace školních dětí mě pálí nejvíc, je to zločin na mladé generaci, je to obrovská chyba do budoucna, poškození celé generace, pro nic za nic. Neslyšela jsem zatím o žádném státě na světě, který by plošně uzavřel školy. Jen tady se vládě hodí dělat z budoucích dětí poslušné ovečky. Klidně mně považujte za konspirátorku, po aférách služební zákon, kanál Labe-Odra-Dunaj, Dukovany, a spol. ten prapor hrdě pozvednu.
Nemůžu vykonávat své povolání, jako drobný OSVČ. Peníze na živobytí nám doma nechybí, ale například to, že jsem se jako správná matka školních dětí a OSVČ stala ekonomicky závislou na manželovi, by za určitých okolností problém být mohl - a v některých rodinách je. Trhá mi srdce myšlenka na oběti domácího násilí.
Takové kraviny, jako že mi chybí balicí papír, prádelní guma, nová podprsenka, menší kusy nábytku, šmirglový papír, apod., že už máme měsíc nepojízdné auto, protože nejsou díly, že máme jiné dlaždice, než jsem chtěla, protože není dovoz, apod., ty beru za úplně marginální
Ale ráda bych se zapojila do nějaké občanské iniciativy, či ji dokonce sama vyvolala. Nevíte o něčem?
Předchozí