Každý to máme jinak.
Moje kamarádka trpí úzkostma i bez covidu a aktuálně řeší, že se bojí, že umře a že její syn tu zůstane bez mámy. S nikým se nestýká, což jí ale taky ubližuje, potřebuje lidi, takže se pak mlátí mezi těmahle 2 pocitama. Můžu jí stokrát říkat, aby takhle nepřemýšlela....je to těžký.
Spíš mě mrzí, jak jsou na sebe lidi zlí a jsou, protože jim dílem hrabe a dílem jsou polomrtví hrůzou.