Ahoj, na jaře jsem děti neposlala. Oba s manželem můžeme pracovat z domova. Nyní dcerku do školy ale pošlu.
Žila jsem pár let v Číně. Naše rodina byla v pozoru, díky kontaktům a také díky tomu, že v práci vidím, jak čilý je/byl turistický ruch a nikoho to dlouho netankovalo, už od konce ledna. Striktně jsme dodržovali všechna nařízení, pak jsem pracovala a i nyní pracuji z domova, nečerpám žádné OČR neb to co nyní potřebujeme, je právě běžící ekonomika. S jazykem na vestě se snažíme vše zvládat bez dojení státu - myslím to v tom smyslu, že můj i manželův zaměstnavatel podporuje jak práci z domova, tak chápe, že máme 3 děti školního věku a nikdo nás nebuzeruje, že nesedím v 8h ráno u PC a já tam zase třeba prosedím celé večery, když se přes den věnuji dětem. Nemyslím to nijak zle vůči lidem, kteří nemají třeba partnera nebo pracují v turistickém ruchu, pohostinství, všechny ty fitness trenéry a lidi co se prostě živí tím co umí a nyní opravdu nemohou.
V létě jsme cestovali po republice a stále jsme byli obezřetní a krom open air akcí - sportovních (syn jezdí divokou vodu) jsme se nedružili. Byli jsme podpořit dceru na baletním představení, ale v rouškách.

Kovid jsem chytila až nyní v supermarketu neb jsem jinak neměla kde jinde k němu přijít, když manžel i děti jsme zavření doma. Příbuzné v místě bydliště nemáme, ty jsme neviděli od srpna, z obavy, že bychom je my z velkého města mohli nakazit.

Nesouhlasím s tím, jak jsou vedená opatření. Nechápu proč naopak nefungují trhy a malé krámky, kde se dají návštěvníci regulovat snadněji než v supermarketu. Jasně se dalo předpokládat, že příjde další vlna, že bud´ se bude muset zase vše zavřít a nebo se musí posílit zdravotnictví. Neudělalo se nic z toho ani ve školství ani ve zdravotnictví. Jen buzerace pacientů (seděla jsem se synem s 40°C horečkou a bolestí kolene 9 hod. v nemocinic neb jsme museli nejprve počkat na covid test - měli z nás takový strach, že si oblékli roušku až po té, co jsem řekla, že se vrátil ze závodů, kde byli závodníci z celé ČR a tudíž nevím, jeslti nemůže kovid mít, nemohu to vyloučit). A nyní opět peníze se rozhazují vidlemi, ale zdravotnictví zase zavrká, stejně jako školství! ...kde jsou všechny ty notebooky a zdělání zajištěné do sociálně slabších rodin?

...viset celý den u počítače se dá 14 dní, když je krize, ale né měsíc. Co z těch dětí bude? Mám možnost během pracovního dne odskakovat a míchat hrnce a hledat mezi poradama citově zabarvená slova apod., ale i tak těžko zabraňuji tomu, aby moje děti netrávily většinu dne u PC. Já sama trávím většinu dne u PC. Doháním práci, sháním procvičování pro děti, nakupuji, objednávám, plánuji výlety - to si jinak s kolegy dáme typy v kuchyňce při kafi.

Dítko do školy posílám, protože je mi ho líto. Já moc komunikativní nejsem, nepotřebuji chodit kafíčkovat s kamarádkami. Ale i mě chybí být chvíli sama a nebo naopak sdílení s někým příjemným a jiným. Chybí mi názory kolegů před poradou, chybí mi usmívající i mračící se lidi v tramvaji. Návštěva knihovny, návštěva galerie, divadlo a tréniky, závody dětí - vše co nás utváří.

Chci, aby mé dítě mělo možnost se názorově vyvíjet a utvářet a nebýt jen kývač.