My, "normální", máme zítra ráno on-line třídní schůzku... Jsem také zvědavá, co si vyslechnu. Už tak jsem připravena poslat dítě někam úplně jinam a vymezovat se velmi ostře, pokud by byly "kecy".

U speciálních dětí to také vůbec nechápu.

A přesně jsem si říkala totéž, když jsem si dneska připravovala práci pro dítě nad další kapitolou z matiky a z češtiny... Udělat cvičení, aby byla hotová, bude strašná fuška... Nedáváme to. Učím se s dítětem cca 1 hodinu denně + hodinu má on-line výuku. Ve škole bývá 4-6 vyučovacích hodin denně - proto logicky spousta cvičení z těch učebnic jsou "vata" - čili nikoli až tak strašně duševně náročné, spíš zabírající čas. Já chci tu práci zredukovat na to podstatné, čili na to gro, na procvičení toho, co nám nejde atd. Fakt se mi nechce nechávat dítě dělat i všechna "vatová" cvičení. Na angličtinu nám zbývá čas max. 1x týdně a 1x týdně má 1 on-line hodinu. Na ostatní věci nic moc. Stíháme nějaký ten referát atd. Seru na nějaký "doplňte všechna cvičení".

Ale já jsem vždycky byla matka potížistka, takže mě to už dávno nerozhodí.