Nic z tohohle mě netrápí. Ale rozumím, že Tebe ano, nechci tím nijak znevažovat Tvoje pocity.

Nacházím si radost i ve změněné situaci. O sebe se starám i tak, hezky se oblíkám, i doma, i do lesa, kamkoli. I teď tu sedím v pěkných šupinkových šatech a minulý týden jsem si nechala ušít super tyrkysové s tukanama:)(šije mi je kamarádka, má moje míry, tj. mám je bezkontaktně jen přes fotky konzultované a pak dostanu hotové na plot ). A mám i nanoroušky barevně sladěné s oblečením a náušnicemi (respirátory bohužel vzhledově nic moc, no, ale tak ty nosím do interiérů, venku stačí ta nanorouška:) )

A raduju se (po počátečních těžkostech se sladěním online časů a tak) i ze spousty času tráveného s dětmi, začala jsem si docela užívat možnost "hybridní" školy, kdy školní výuka je pro mě taková nosná kostra a já na to synovi navazuju různé povídání a výlety, které souvisejí s tím, co se učí, při prezenční jsem neměla zdaleka takový přehlead, jako když to přímo slyším... Úplná domácí škola by mi neseděla, tohle je pro nás ale dobré, dá se to krásně propojovat a ukazovat souvislosti. A můžeme být mnohem víc venku, to je taky fajn :)

Vlastně mě samotnou překvapuje, jak málo mi toho chybí. Ne, že by mi neudělalo fakt velkou radost, kdybych mohla do divadla na Louskáčka, kdybych mohla jen tak skočit do autobusu a sjet si za kamarádem do Frankfurtu...prostě spousta hezkých příjemností...:) ale prostě si tu radost nějak hledám teď v tom, co je. A až budou výše zmíněné věci zase snadné, tak se budu radovat zase z nich :)