Nebaví mě roušky, ale na těch nezbytných místech (obchody, MHD apod.) to vydržím a budu věřit, že alespoň trochu funguje. Hlavně, že je nemusím nandávat v přírodě, kdykoliv uvidím cizí osobu.
Nebaví mě vymýšlet, co budou děti obědvat, uvažuji, že místo jednou týdně jim budu dávat peníze, aby si "něco ulovily na ulici" asi dvakrát - a budu to vydávat za podporu místních podnikatelů.
Už zase chci, aby se děti mohly věnovat svému sportu, který se v zimě bohužel dá provozovat jen v hale.
Už zase chci navštívit moje i manželovy rodiče.
Ostatní problematické záležitosti buď oželím (např. kadeřnici - poprvé v životě mi odrostla ofina a třeba budu mít podruhé v životě i delší vlasy než k ramenům, s barvením jsem naštěstí zatím nezačala) nebo si nějak zařídím - např. kafe (nebo i víno) s kamarádkou se zařídit dá, na výlet holt bohužel místo restaurace sbalím "naše" jídlo a předstírám, že piknik v přírodě je super záležitost i v listopadu a ještě se ušetří ...
Jo, a taky se máme v podstatě dobře, jsme zdraví (fyzicky i duševně) a já i manžel máme práci i výplatu za ni (a nemáme hypotéku ani jiné takové kritické závazky) a děti on-line výuku celkem zvládají ...