Na něco, co se těžko předvídá, nejde udělat neměnný systém a porazit to jeho dodržováním.
Co jde, je přemýšlet a říct si, co pomáhá při přečkávání epidemie a to prosazovat. Tohle není nejasné a je to celkem málo pravidel, která se dají pochopit. Jde být opatrný, vysvětlovat lidem, jak to je a proč. A pomoci jim, vytvořit podmínky na přečkávání špatných časů. T
U nás se to neděje, protože nejsme takoví a tím pádem ani nemáme takovou vládu. Vláda je naše zrcalo, naše špička, ta vláda, to jsme my, bohužel. Všem stále jde o momentální mocenské zájmy, malilinké (nemuset být doma s dětmi) až velké (co se jak vykšeftuje). Divné je, že lidem nedochází, že ve skutečnosti zájem nás všech je stejný, nejde to udělat tak, že byznys jednoho se udrží, pokud byznys druhého bude potlačen, nejde vyměnit něco za něco, třeba děti ve škole za lidi v samoobsluze, protože to není stejné. Skutečnost je možné se pokusit dezinterpretovat, to se děje celé dějiny. Ale nikdy to nevyjde, nakonec se vždycky ukáže jak to je. Nejlépe pochodily společnosti, které hned na začátku pojmenují problém, např. Dánsko za druhé světové války. Neochránilo ho to od ztrát, ale zachránilo ho to před kompletní devastací. My to teď máme na sobě a pořád nechápeme.