To ar, upřímně, ty jsi za komunismu zažila nějakou reálnou perzekuci? Nebo mluvíš, třeba, o takovým tom pocitu, že všechno se rozhoduje někde mimo tebe ("tam nahoře") a ty to neovlivníš?

Ptám se, protože jsem už mnohokrát slyšel a čet, jak si spousta lidí "živě" pamatuje komunismus, ale ve skutečnosti tehdy podle všeho prostě žili, jak nejlíp uměli. Samozřejmě jim vadilo, že se něco nedalo sehnat a že řemeslníci byli meloucháři, ale režim jako takovej jim nijak zvlášť nevadil. A těch byla většina.

Živě si perzekuci pamatovali hlavně lidi, co ji zažili v 50. a 60. letech, což není tvůj případ, a v 70. a 80. letech hlavně lidi, co se aktivně proti režimu stavěli (disidenti, skrytá církev, tajný skauti) plus takoví - v podstatně menší míře - na který se zase zaměřoval režim sám od sebe (typicky "živly" - trempíci, máničky atd.).