Před pár dny jsem po 21 letech upletla svetr a mám z něj hroznou radost. Teď chci čepici vzorem brioche a chci se do Vánoc naučit plést ponožky. Protože je u nás v každé místnosti někdo na online výuce nebo HO, jediné místo, kam se můžu vrtnout z dosahu kamer a mikrofonů, je pohodlný gauč. Tak se na něm učím, co už jsem měla umět dávno.

Přečalounila resp. znovu jsem potáhla kuchyňské židle. Ručně, bez sponkovačky. Co židle, to hodina času. Krásně prokoukly.

Zkouším péct, co jsem dřív nepekla. Třeba housky.
S dětmi jsme vyráběli figurky z přírodnin. Sice to mělo ze školy za úkol jen jedno dítě, ale nakonec to byla kolektivní práce.
Sjíždím starší filmy, které jsem léta neviděla, nebo je neviděla vůbec.
A mám chuť zeptat se na SVJ, jak je to s přistavěním kontejneru na listí, a spunktovat mezi sousedy nějakou podzimní brigádu. I kdybych je měla nalákat na pekáče honzovek a litry čaje.