Já to beru, jak píše Lída výš. Hodně pracovních záležitostí řeším ráno mezi 5 - 8 hod. a pak večer mezi 8 - 24 hod.. Přes den jedu maily a cally (porady, školení) a telefonáty s kolegy. Odpo jsem ráda, že když se i manžel utrhne a děti si rozdělíme. Každý dělá jiný sport a potřebují jiný druh vyžítí. No, co se tu budu vypisovat - vaření 2 x denně, i když je jen jedno teplé, tak čas v kuchni strávíš a kde je žehlení a jiné práce v domácnost. A to mám děti velké a né batole jako Brebar.

Ty si z toho nedělej hlavu. Diskusi jsem pročetla a zkuste třeba tu PPP a nebo nějakého terapeuta. Ono se všude strašně dlouho čeká.
Já jsem teda časem také pochopila, že syn není hloupý, jen má své tempo (nerada říkám, že je pomalý on to ze školy naprosto nesnáší a hodně se za to stydí).

My jsme měli nakonec v PPP velké štěstí, jak já jsem k těmhle institucím dost skeptická, tak psycholožka byla velmi vstřícná a strávili jsme tam celkem opravdu asi 12 hod.. Ujistila mě, že syn je opravdu v pořádku a intelektově vyšel třeba vyš než náš nejstarší syn a jediné co pro nás dva může udělat je, že mu napíší, aby měl na práci vždy podle rozsahu písemné práce cca 10 - 20 min. navíc. Ono se to pak odrazí i na kvalitě psaní. Když pracuje nyní doma, píše opravdu hezky a maluje k výkladům krásné obrázky a já mám pocit, že mu to krom toho, že má sám ze sebe radost a úča ho ted´ i hodně chválí (protože nevidí, že na tom dělal X hod.). On si k malování pak pustí nějaký dokument a to celé mu dá mnohem víc než 45 min. výklad ve škole.

Kdybych neměla obavu, že nám v PPP budou cpát nějakou diagnozu, aby škola dosala asistenta a dítě doživotní nálepku, tak bych šla do PPP mnohem dříve.