Libíku, čtyřicet mi dávno bylo. Uznávám, že jsem to přehnal, drobný perzekuce bylo mnohem víc, než jsem napsal, i nespokojenejch bylo víc., než se zdá z toho, co jsem napsal.

Ale nebylo moc lidí, co byli vědomě nespokojený s režimem, jo, nadávalo se "na komunisty" a v 70. a 80. letech bylo jen málo lidí, co komunismu upřímně věřili (ale byli takoví a zas tak málo jich nebylo a nebyli to žádný exoti). Lidi si většinou jednoduše nedovedli představit nic moc jinýho. Když si vezmu čtyři třídy, čtyři kolektivy, kterejma jsem prošel na základce a na střední, většina spolužáků a jejich rodin se starala o svý a o politickým režimu, ve kterým žili, nijak zvlášť neuvažovala.
A to není kritika ani urážka, takhle lidi prostě žijou. Znám zblízka hodně lidí, co

Proč - protože oni sami zrovna nebyli zasažení perzekucí, nejvejš buzerací, ale ono i ta buzerace se často pociťovala míň, čím menší bylo místo, čím víc se lidi znali osobně. SSM organizovalo tancovačky a obecní fotbálek, na národní výbor se chodilo za konkrétníma lidma, ROH, Svazarm dělaly věci, který spousta lidí přijímala ne z musu, ale rádo. Do toho se spoustě lidí opravdu za komunismu zlepšil životní standard (zlepšil by se podle mně i bez nich a asi víc, ale to je fuk). Fakt to není urážení, spousta lidí proplula komunismem, aniž si zpětně vzpomínaj na něco zvlášť špatnýho, kromě toho, že bejvalo nedostatkový zboží apod. Chodili do školy, prožili první lásky, manželství, vychovávali děti, zařizovali byty, jezdili na vejlety, rozváděli se, chodili do hospod a nebouřili si, přitom mluvím o konkrétních lidech, co byli a jsou často hodný, sousedský, pomáhaj ostatním, hodně z nich je dost zásadovejch a jsou přesvědčený, že si nijak nezadali před osmdesátým devátým ani po něm.

Pak jsem slyšel opakovaně od různejch lidí, jak si dobře pamatujou komunismus a fakt nechtěj, aby se to vrátilo, často s odkazem na něco konkrétního současnýho, ale na otázku, v čem byl komunismus špatnej, bejvali zmatený, lezlo z nich hlavně, že se nedalo nic koupit a že se nedalo cestovat, podstata jim zkrátka uniká a připadalo mi, že spíš napůl opakujou to, co se prostě kolem nich říká a napůl se bojej, že cosi (třeba nouzovej stav při koronaviru) je srazí z navyklýho standardu zase zpátky do časů podpultovýho prodeje. Není to tady na Rodině, ale jinde.