Dovedete si představit, že byste dodržovali veškerá omezení, pokud byste žily (budu nadále používat ženské tvary s ohledem na většinu místních diskutujících, mužům se tímto omlouvám) samy v bytě/domě bez partnera a dětí, dokonce třeba ve městě, kde nežijí příbuzní? A pracovaly na HO, případně v nějakém zaměstnání bez (uspokojujících) sociálních kontaktů? Vydržely byste trčet doma, jít max. nakoupit a do přírody (s jednou kamarádkou, pokud by se našla) plus nějaké telefonáty a sociální sítě?
Já určitě nikdy nepatřila k lidem, kteří musí každý den nebo alespoň každý pátek a sobotu "někam mezi lidi", ale když si vzpomenu na několik takových období, kdy jsem jako dospělá žila sama bez partnera, tak mě zachraňoval kromě pracovního kolektivu kolektivní sport a následné "jít na jedno", parta, se kterou se jelo třeba k někomu na chalupu, víkendové návštěvy rodiny a kamarádek v rodném městě ... Myslím, že bych se určitě musela dopustit nějakých "bytových party" a jiných nelegálních aktivit, jinak by mi možná hráblo ...