Moniko, já tak žiju. Jsem rozvedená, děti z domu, rodiče zemřeli, sourozence nemám. Chodím tedy do práce, ale sedím sama v kanceláři, s kolegy se příliš nebratrickuju, pozdravil je na chodbě, maximálně přihodím pár slov. S kamarádkami si teď telefonuju nebo mailuju, naposledy jsem jednu viděla 28. října. Děti taky nevidam, jen si voláme. Nevadí mi to nijak zvlášť. V nekoronavirove době se s dětmi vídám tak jednou měsíčně, s kamarádkami taky tak. Jinak jsem sama. Jsem ráda sama, čím jsem starší, tím víc mi lidi lezou na nervy a jsem rada, když nikoho nevidím a s nikým nemusím mluvit.