Už delší dobu čtu o tom, že se teď vyprazdňují psí (a nejspíš i kočičí) útulky, protože lidé zavření doma a bez možnosti obvyklých aktivit si "pořizují" zvířátko "na zabavení" a "pro zlepšení nálady". Většinou je sdělení doprovázeno obavami, co se se psy stane, až opadnou omezení a lidé se vrátí k předchozímu životu. Brala jsem to tak, že takového psa si pořídí kde kdo - rodina s dětmi (děti vždycky psa chtěly, teď jsou doma, je čas ...), bezdětné páry (místo kina, fitka, pařby v hospodě, tenisu ...) i třeba starší lidé (vím o několika psech pořízených dětmi rodičům, aby se rodiče vykopali ven), prostě různě.
Teď jsem si ovšem přečetla v Reflexu názor jakési Nikoly Nádvorníkové, že prý si psy ve velkém pořizují mladé, městské, single nebo bezdětné ženy, vyděšené z fyzické samoty. A že prý "čím dál víc psů nahradí prázdná místa u kuchyňského stolu single dívek, která by za normálních okolností a v normální společnosti obsadil muž a později i jejich děti" To jako fakt??? Máte zkušenost, že by mladé single holky ve velkém žily se psy? Já teď v této kategorii znám strašně malý vzorek osob, psa má jedna, která ovšem miluje psy od dětství a psa měla u rodičů a má i teď a pak tedy vím o jednom vzorku výše popsaném (nájemnice mé kamarádky), která podle mého názoru trápí psa (pořízeného už před epidemií) v garsonce, kde je téměř celý den sám. Psy má samozřejmě kde kdo z různých důvodů, ale proč by to měly být hlavně zrovna mladé městské single ženy?