Tak mě napadlo,že jsem vlastně nikdy sama nebydlela. Tím,že bydlím pořád ve stejném městě jsem se nemusela nikam sama stěhovat. Nejdřív jsem bydlela s rodiči a potom s manželem a tak je to doteď. Když jsem se začalazamýšlet a tak trochu radovat,že mám se svými dětmi splněno přihrál mi osud do cesty malého prďolu takže je zase co dělat. Popravdě mám pocit,že si celkem vystačím sama a nebo s úzkým okruhem přátel a sousedů. Už nepotřebuji a vlastně jsem asi ani nikdy nepotřebovala velké skupiny lidí. Lidí mám dost v práci a,když dorazím domů,tak chci spíš klid,když už na něj dojde.Docela mi i vyhovuje,že nebydlím v místě,kde by byla velká koncentrace lidí. Vyrostla jsem v centru a širším centru,tak si teď užívám klidu. Čím jsem starší tím víc. Už na jaře a i teď jsem na částečném HO. Nevadí mi to. S ohledem na přístup k Fb,Whatsappu,emailu,messengeru, jsem v kontaktu se všemi kdykoliv chci.