Já znám 3 bezdětné ženy se psy. Věkově kolem 45 let, dvě mají pratnera,jedna singl.
DLe mého příklady jak z učebnice.

Jedna je hodně nemocná a to i psychicky, nemá partnera a je asi dobře, že nemá dítě, to by byl průšvih. Fixuje se na psy, má vždy malé křížence, děsně rozmazlené a protivné.
Druhá má manžela, je v domácnosti, děti nechtěla, od dětství tvrdila, že je nechce. Zdá se spokojená, pes opečovávaný, ale ne uplně rozmazlený, pohodové zvíře.JEden čas děti řešila, měla strach, aby manželovi nebylo líto, že nemá potomka. Manžel děti také nechtěl, tak jsou v pohodě.
Třetí se věnuje kynologii, její manžel také. Děti chtěli, ale nešlo to. Tak svoje zájmy přesunuly na psy. Ona má yorky a manžel se věnuje sportovce, vyhrává vysoké soutěže.

Ani jedné bezdětnost a psy nejde vyčítat nebo se na ně dívat skrz prsty.