Já jsem žil poměrně nešťastně doma, takže jsem hledal kamarádku. Někoho, kdo bude poslouchat moje bolístky a kamarádit. A neuměl jsem kamarádit s klukama (jinak bych nebyl na Rodina.cz, že jo ). Takže jsem si v MŠ našel kamarádku, s níž jsem kamarádil "a chodil" do 5. třídy. Už nám v družině dělali svatbu. Pak emigrovali. Pak jsem hledal intelektuálku, ale ta byla strašně zásadová a tak jsme zůstali v prváku na gymplu jenom kamarády, protože neměla ráda mé opisování a zklamalo jí to (skautka).

A s manželkou jsme se našli ve třeťáku v tanečních. Já byl poleno, ale ukecanej a vyprávěl jsem jí o matematice (čemuž nerozuměla) a o filozofii a mých počátečních pohledech na křesťanství (čemuž jsme nerozuměli nikdo). Ale líbil jsem se jí. A nějak to byla ona, kdo trochu z počátku chození kormidloval, i když já měl o ní taky zájem, akorát jsem o ní dlouhou dobu říkal, že je moje kamarádka...

No a mnoha peripetiích jsme se vzali po 4 letech VŠ (mojí, ona po nástavbě už pracovala).