Dvoucarko, tak ja na to samozrejme taky myslim. Jak na psa, tak na dite. Me dite stejne bez zvirat absolutne nemuze fungovat, takze i kdybych si psa na stara kolena neporizovala pro sebe, tak syn ho vzdy mit bude. Jsem z dlouhoveke rodiny, manzel jeste vice, akorat to "porusila" tchyne, ktera si umrela o dvacet let mladsi nez byly v dobe smrti jeji rodice. Clovek nikdy nevi a ja odmitam zit s neustalym "co kdyby" za zady. Muzu tu byt do zitrka, nebo do sta, to ted nevim.