Ropucho,
tak mě obecně "vztahové" a "lifestylové" čtení nebaví. Ať už je feministické nebo ne. Zmiňované Ty a já jsem četla, to bylo v devadesátkách zjevení, ráda jsem v té době četla i takové ty kompilace Mladého světa typu "Namlouvání" a dopisy tetě Sally, ale v dospělosti už nějak nevidím důvod, proč to číst, zvlášť když je to pořád dokola to samé.
Občas tedy kupuju Napsáno životem, protože to je ukrutná legrace (dokonce to jako "sranda časopis" občas čte i moje pubertální dítě), dřív jsem ho kupovala babičce kvůli křížovkám o ceny, tuším že v té velké se dalo vyhrát 10 tisíc, tak to babička luštila, dokud jí sloužily oči, tak je v tom kromě zábavy i trocha sentimentu. Bohužel už nevychází Hrom, ten jsem babičce taky vozila, chuděra tomu byla ochotná věřit a pak mi vždycky po přečtení při další návštěvě s očima navrch hlavy vykládala, jak "v novinách psali", že byl Hitler žena a ukrajinský rolník žil dvacet let se sekerou v hlavě.