"Aby jednou nezakládala na rodince diskusi, s matkou nemluvím, vzdala se mě v mých 16 letech!"

Myslím si, že je to naopak, se zamilovanými je potíž. Už jsem to psala, takový zákaz řešil v době mého mládí bratranec útěkem z domova, byl z toho poprask, řadu dní o něm nevěděli, nakonec se báli, jestli si něco neudělal. Pak zjistili, že se svou milou, osmnáctiletou ukrajinkou, žijí v jakési ratejně bez vody a elektřiny. Tam ale bránili tomu vztahu, holku nechtěli ani vidět, natož aby ji vzali do rodiny.

Jsou možná děti, které po nějakém nařízení ze strany rodičů sklapnou podpatky a poslechnou. A pak jsou děti, co se vymezí. Držet dítě doma přes jeho jiné přání, nevede k dobrým vztahům. Raději nějaký kompromis, třeba dohoda o pravidelném ježdění domů. Přinucené dítě tam bude přesně do své plnoletosti a ani o den déle. A pak už ho rodič nemusí nikdy vidět. Mě by jako rodiče uvedená situace sice mrzela a spíš bych byla pro bydlení na intru nebo dojíždění a jen s občasným přespáním. Ale nešla bych cestou zákazu, chci mít s dětmi dobré vztahy.