77mi, moje profesorská rodina je poněkud jiného ražení – zejména ladí Vltavu nebo řeší harmonie, nikoli tedy zabití v souboji atd.

Ze studia různých romantických textů ale soudím, že ohledně zabití Lenského šlo o klasickou souhru ješitnosti, cti, comme-il-faut a okolností. Když už prostě pánové zašli tak daleko, tak už to vlastně jinak skončit nemohlo. Jedna z debilit, které lidi prostě dělají.

Soudím, že klidně mohla milovat manžela, třeba byla i uražená na Oněgina, ale hlavně byla charakter. Utíkat od rodiny na Oněginem, to se prostě nedělá.
Takovou Taťánu jsme měli v rodině, byť za konec lásky nemohl tupec Oněgin ale šťouravá a prozíravá prababička, která si pro dceru představovala lepší partii a schovávala jí "Oněginovy" dopisy. Dcera se domnívala, že se na ni "Oněgin" vykašlal a vzala si "lepší partii". Když pravda vyšla najevo o cca 40 let později a došlo k setkání a vysvětlení, "Oněgin" si představoval, že budou pokračovat tam, kde přestali, byť byl mezitím desítky let ženat a dětek. Tak dostal od "Taťány" facku na Václaváku pod ocasem a bylo vyřízeno. Těžce zklamal.