Hroudo, to je dobrý postřeh, aspoň pro mě, teda ne že žádné zaměstnání nenaplňuje, ale že jsem zjistila, že vlastně žádné nepotřebuju k tomu, abych "držela po hromadě". Stýská se mi po práci a pokud někdy nastane možnost ji znovu dělat, nebudu váhat. Ale nehroutím se, že není. Dtto dělám jinou práci, která mě dřív vysávala, ačkoliv i bavila, ale všechno to šlo moc na krev. Teď už ne, rozčílím se furt lehce, ale už je to jen po povrchu. Vnímám to jako úlevu. Vystačím si sama se sebou a v tom gardu je mi jedno, jestli budu chodit do práce a kam.